Začátek naší podpory Orlickoústecké nemocnice
|
Pondělí, 02. květen 2011 |
|
|
Oddělení se snaží být otevřené veřejnosti, proto umožňuje návštěvy dětí z mateřských i základních škol. Když potom dítě přichází do nemocnice jako skutečný pacient, nejde do neznáma, nýbrž do prostředí, které si pamatuje. Aby se tu děti cítily dobře, je prostorách oddělení vizuálně ztvárněn projekt „Plavby za zdravím“. V obou poschodích jsou dřevěné lodě, mořská zvířátka včetně velké dřevěné velryby. Podlahy připomínají vodu, břehy i pevninu, na stěnách jsou pestré sítě. To vše lze budovat mimo jiné i díky sponzorským aktivitám jednotlivců i firem. Dětské oddělení dostává nejčastěji finanční příspěvky od rodičů a příbuzných dětí, které se v nemocnici léčily, ale obdrželo už sponzorské dary i z Prahy nebo dokonce ze zahraničí. „Já si myslím, že to je dáno tímto regionem,“ uvažuje primář. „Jsou tu opravdu velmi ochotní a vstřícní lidé. Od toho, že nám třeba namalují obrázek až po to, že nám některé firmy dají docela velké peníze.“ Příspěvky od sponzorů bývají často použity na pořízení menších přístrojů a vybavení, ale z těchto malých částek lze poskládat i sumu na větší akce. Teď právě jedna taková probíhá - před dětským oddělením se buduje přírodní hřiště, které využívá zajímavou techniku osazování výhonků.
O jedné z dobročinných aktivit pro dětské oddělení Orlickoústecké nemocnice je i následující rozhovor:
Závodní tým podporuje dětské oddělení Orlickoústecké nemocnice Na dětském oddělení Orlickoústecké nemocnice je zveřejněn šek na pět tisíc korun věnovaný závodním automobilovým týmem Mmotorsport Čenkovice, jehož majitelem je Miroslav Matějka. Šek převzal osobně primář oddělení MUDr. Luděk Ryba při loňském závodě do vrchu Laudon. Tehdy bylo také domluveno, že závodní tým by chtěl hospitalizovaným dětem pomáhat dlouhodobě. Jedna z akcí vrcholí právě v polovině měsíce května. Miroslava Matějky jsme se proto zeptali:
Jak vznikl nápad podporovat nemocné děti? To vzniklo loni v lednu, kdy se začal tvořit závodní tým a chtěli jsme se nějak rozpoznat v davu. Napadlo nás nechat vyrobit trička a výtěžek z jejich prodeje věnovat na dobročinné účely. Rozhodli jsme se, že cena pro člena týmu bude 350 Kč, pro fanouška 150 Kč. Nejprve se vyrobilo 120 triček, ty se prodaly díky klukům z týmu hrozně rychle, takže byl dotisk ještě 80 triček. Koupilo si je hodně lidí právě tady na Lanškrounsku a taky v Moravské Třebové, protože tam kamarádi pracujou. Ten, kdo si tričko koupil, věděl, že tím podpoří dětské oddělení Orlickoústecké nemocnice.
Byl nějaký konkrétní důvod věnovat peníze právě tomuto dětskému oddělení? Já jsem regionální patriot a šlo nám o to podpořit nějakým způsobem tento region. Když jsme přemýšleli koho konkrétně, tak jsme přišli na to, že nejvíc bezbranné jsou právě děti. Proto jsme se rozhodli pro dětské oddělení Orlickoústecké nemocnice.
Věnoval jste se charitativní činnosti i v minulosti? Po ne zrovna šťastných událostech v naší rodině jsem cítil potřebu nějakým způsobem pomoci lidem, kteří ten život nemají zrovna jednoduchej. Moje maminka a teta (nejlepší ženské mého života) si prošly těžkou nemocí a to byl takový ten největší impuls, proč to všechno dělám. Několikrát jsem věnoval nějaké prostředky onkologickému oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Potom se to odmlčelo, ne že bych nechtěl pomáhat, ale spíš jsem hledal způsob. A předloni na podzim ve mně začalo zrát, že se pokusím svojí činností oslovit víc lidí a dovést je k tomu pomáhat ostatním. Setkalo se to, řekl bych, s až překvapivě kladnou odezvou. Kamarádi a kluci z týmu… to bylo všechno jednohlasně.
Věnujete se závodům do vrchu. S jakým vozem jezdíte? Mám dvě auta, která by se dala použít na závody. Jedno auto je Alfa Romeo 155 Q4, to technicky vychází z modelu Lancia Delta Integrale, který je mým druhým autem. Alfa Romeo je z roku 1994 a Lancia Delta Integrale z roku 1990, kdy vrcholila v mistrovství světa kariéra tohoto modelu. Oni v roce 1992 ukončili činnost jako tovární tým Lancie rallye a dosáhli v řadě šest titulů mistrů světa po sobě. To do dnešní doby nikdo nezopakoval a myslím si, že s jedním modelem ani nezopakuje. Já jsem v té době dospíval a Lancia pro mě znamenala strašně moc. Tehdy jsem si řekl, že tohle auto bych chtěl mít a postavit se s ním na start nějakého závodu. Neříkám, že jsem tím žil celý život, ale přišla doba, kdy jsem si ten sen mohl začít plnit. Tak jsem se do toho dal.
Jak velký máte kolem sebe tým? Deset, dvanáct lidí určitě. Zakládajících členů bylo kolem šesti.
Nedávno jste založili také občanské sdružení … To jsme založili víceméně právě kvůli charitativním akcím, protože chceme vůči našim partnerům vystupovat transparentně a férově. Předsednictví jako takové má na starosti můj kamarád Štefan Polčan. Ten se věnuje chodu týmu. Já ve sdružení funguju jako místopředseda, protože bych na to neměl vzhledem k mé profesionální zaneprázdněnosti čas. Šidil bych to a to nechci.
V polovině května ukončíte další dobročinnou akci. Mohl byste stručně popsat, o co jde? Po nehodě, k níž došlo nešťastnou shodou okolností loni na Laudoně, se zvedla mezi fanoušky naší Lancie vlna solidarity a vznikl nápad uspořádat sbírku na opravu Delty. To jsem odmítl, ale nápad jsem použil na další akci pro děti z Orlickoústecké nemocnice. Vyhlásili jsme akci „Lancia Fans Dětem“, kdy každý zájemce může zvěčnit svůj podpis na zadní okno Delty za poplatek 100 Kč.
A do třetice teď organizujete výtvarnou soutěž přímo v nemocnici… Je to tak. Na dětském oddělení momentálně začíná soutěž, kdy hospitalizované děti kreslí obrázky na téma „Závodní auto budoucnosti“. Všichni se těšíme na výsledky fantazie dětí a věřím, že se i pobavíme. Z těchto obrázků jich bude hlasováním na Facebooku vybráno třináct nejlepších a z nich vydáme kalendář. Doufáme, že o něj bude zájem a budeme moci opět přispět dětskému oddělení. Velmi si vážíme práce pana primáře i všech lékařů a sester, proto se snažíme touto formou pomáhat dobré věci.
Díky za rozhovor a držíme pěsti, ať obě akce dopadnou co nejlépe. Marie Hrynečková
|
Na dětském oddělení Orlickoústecké nemocnice si uvědomují, že se zde malí pacienti ocitají většinou v době, kdy jim není dobře, něco je bolí. Proto dbají, aby se k nemoci nepřidával ještě stres spojený se změnou a odloučením od blízkých. „Je úplně běžné, že jsou tady děti v doprovodu rodičů či jiných příbuzných a každému, kdo tu s dítětem chce zůstat, to umožníme. Máme na to dostatečné prostory a dobré podmínky,“ říká primář MUDr. Luděk Ryba.
