Alfa Romeo 75

Poslední „čistokrevnou“ Alfou Romeo bývá označován sedan střední třídy Alfa 75. Není to zcela přesné, neboť na jejím základě byla továrnou Zagato postavena a ještě po dobu 2 let od ukončení nabídky sedanu Alfa 75 nabízena řada SZ/RZ (SpiderZagato/RoadsterZagato), ale přesto posledním kompletním automobilem s typickými konstrukčními znaky Alfy Romeo vyrobený přímo v Miláně byl model Alfa 75.

Alfa 75 přišla téměř společně se svojí větší sestrou – Alfou 90 – v roce 1984. Karoserie sedanu střední třídy vycházela z její předchůdkyně – Giulietty. Uspořádání agregátů bylo pro Alfu Romeo tehdy typické – motor umístěn podélně nad přední nápravou, spojený dvoudílným hřídelem se třemi Hurdyho spojkami se spojkou a pětistupňovou převodovkou, která byla umístěna ve společném bloku u zadní nápravy. Přední náprava byla lichoběžníková, přičemž spodní ramena byla ukotvena na podélných torzních tyčích, zadní náprava byla typu DeDion.

Střední část vozu byla konstrukčně stejná jako u Giulietty, výraznou změnu zaznemenala zadní partie, která díky prodloužení získala zavazadlový prostor až 500 l. Mírné úpravy byly provedeny na nápravách, Alfa 75 dostala větší brzdy, zcela přepracovaný interiér a nový design od Giugiara. Základní motorová paleta byla rovněž převzata z Giulietty – řadové čtyřválce 1.6, 1.8 a 2.0 s blokem a hlavou válců z lehkých slitin a řetězovým rozvodem DOHC byly pozměněny jen s ohledem na přísnější emisní limity a doznaly též optimalizace průběhu výkonu. K jejich „nakrmení“ byly použity dva dvojité horizontální karburátory Weber DCOE nebo Dell’Orto. Motor 1,6 l nabízel maximální výkon 90 koní, 1,8 l potom 125 koní a 2,0 l poskytoval 128 koní při 5500/min. Přibyla však nabídka vidlicového šestiválce SOHC se sedlovým spalovacím prostorem v hlavě válců a příčným prouděním plynů, který byl do té doby vyhrazen pouze vozům vyšší třídy (Alfa6, převzala Alfa 90). Šestiválcové provedení neslo označení Quadrifoglio Verde (zelený čtyřlístek) a při kompresním poměru 9:1 poskytovalo maximální výkon 156 koní při 5400/min. Jeho největší trumf byla však v mometové křivce – již od 1500/min. bylo k dospozici přes 200 Nm (max. krout. Moment byl 210 Nm). Další špičkový typ dostal přepracovaný motor 1.8 turbo (Giulietta měla tentýž motor jako 2.0 Turbodelta) s maximálním výkonem 155 koní při 5300/min. K motoru 2.0 TD přibyl v nabídce I nově 2.4 TD s agregátem od VM Motori a maximálním výkonem 125 koní (2.0 TD měl jako v Giuliettě 90 k). Převodovka zůstala téměř shodnás Giuliettou, změny se týkaly synchronů a táhla řazení.

Větší Alfa 90 byla postavena obdobným způsobem na základě Alfetty, její uspořádání bylo prakticky identické. Rozdíl byl pouze v nabízených motorech – u verze 2.0 byla v nabídce verze se vstřikováním paliva Bosch L-Jetronic a šestiválcové varianty byly dvě: 2,0 l a 2,5 l označovaná opět QV.

Druhá generace Alfy 75 přišla v říjnu 1987 a byla opravdu bombastická. Největší novinkou byla náhrada motoru 2,0 l za nový TwinSpark (dvojitá jiskra) s dvěma svíčkami na válec téhož objemu. Motor dosahoval výkonu 148 koní nebo 145 koní s katalyzátorem výfukových plynů (max. krouticí moment 186 Nm při 3400/min), uděloval 1190 kg vážícímu vozu slušnou dynamiku (zrychlení 0–100 km/h za 8,2 s, 1000 m s pevným startem za 29,2 s, max. rychlost 205 km/h) a přinesl i další vynikající sportovní prvek – zadní diferenciál byl standardně vybavován omezením svornosti. Ten měla I nová šestiválcová verze se zvýšeným objemem na 3,0 l a kompresním poměrem 9,5:1. AR 75 3.0 V6 jízdními výkony překonala do té doby špičkovou verzi 1.8 turbo, neboť díky výkonu 185 koní při 5400/min udělovala 1245 kg vážícímu vozu zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,3 s a 1000 m s pevným startem zvládla za rovných 28 s, přičemž mohla pokračovat až do 220 km/h. Drobné změny a zejména samosvorný diferenciál dostala I verze 1.8 turbo, která byla nově nabízena jako QV v provedení 165 koní, vážila 1228 kg a z 0 na 100 km/h zrychlila za 7,5 s a 1000 m s pevným startem dokázala za 28,3 s a maximální rychlost byla 212 km/h. Pro úzký okruh příznivců byla určena verze 1.8 turbo Evoluzione s výkonem 188 koní (až 286 koní) a přepracovanými doplňky karoserie, jiným turbodmychadlem, změnou odstupňování převodovky, magneziovými koly a dalšími změnami.

V roce 1987 byla vyřazena z výrobního programu Alfa 90, která byla nahrazena zcela novým typem 164 s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Ač se jednalo o prodejně velmi úspěšný model, příznivci značky ji už mezi typické Alfy neřadí. I když sice byla vyvíjena ve spolupráci s koncerny Fiat a Saab, vývoj probíhal ještě v samostatné Alfě Romeo. I AR 164 dostala zajímavé motory z typu 75 – tedy 2.0 TwinSpark, 3.0 V6 a 2.5 TD.

Na podzim 1989 byla představena poslední inovace modelu 75 – týkala se u všech provedení drobných kosmetických změn (navá přední mřížka, červené zadní lampy, výbava) a za novinku by se dala považovat snad jen ještě „zostřená“ verze 75 3.0 V6 QV s ostřejší sací vačkou, přepracovaným výfukem a maximálním výkonem 193 koní při 5500/min a max. rychlostí 222 km/h.

Alfa Romeo 75 byla vyráběna do února 1992. Do června 1994 byla nabízena její alternetiva s kompozitní karoserií kupé či spider, kterou vyráběla karosárna Zagato. Díky změnám v odpružení, zvýšení výkonu motoru 3.0 V6 na 207 koní a snížení těžiště I celkové hmotnosti vozu byla Zagato velmi sympatickým sportovním vozem, dodneška znalci vyhledávaným pro svoji výbornou dynamiku a především skvělé jízdní vlastnosti.

Alfa Romeo 75 byla bezpochyby jedním z nejzajímavějších automobilů své doby a představovala výrazný mezník v historii automobilky. Je dodnes fanoušky velmi vyhledávaná pro svoji nízkou hmotnost, solidní dynamiku a hlavně vynikající jízdní vlastnosti. Bohužel – stejně jako ostatní vozy podobné konstrukce – daní za jízdní zábavu je nemálo problémů, které zejména souvisí s umístěním spojky s převodovkou u zadní nápravy. Spolu s negativními účinky solného prostředí dochází často k pohybu převodovky a poté zničení jejích synchronů v důsledku vekých vůlí v řazení, poruchy spojky a hydrauliky jsou též poměrně časté a zmínit se je třeba I o problematickém účinku zadních brzd, které jsou pro snížení neodpružených hmot umístěny u převodovky a tím pádem vznikají problémy s jejich nedostatečným chlazením. Ale I přes tyto problémy bude AR 75 vyhledávána I nadále, protože se dokáže odvděčit skutečně nevšedními zážitky z jízdy.