primáře, MUDr. Luďka Ryby

 

 

Mudr. Luděk Ryba pro MMotorsport

 

Otázky týkající se nemocnice

 

1) V čem vidíte největší přínos modernizace dětského oddělení? Máte ještě nějaké plány, nebo sny do budoucna?

 

Dětské oddělení v Ústí nad Orlicí je nové, postavené „na zelené louce“ v roce 2002 podle projektu architektů z projekční kanceláře Domy s.r.o. Ve spolupráci s architekty a výtvarníky- v první řadě Adrianou Skálovou- vzniklo vzdušné a barevné oddělení, připomínající loď s několika palubami. I proto jsme celý projekt nazvali „Plavba za zdravím“. Potvrdilo se nám, že příjemné prostředí zmírňuje stres jak u dětí a jejich rodičů, tak vytváří příjemné klima i pro lékaře a sestry, kteří zde tráví samozřejmě mnohem více času, než pacienti. Prostě v příjemném prostředí, kde každé dítě může mít u sebe maminku nebo tatínka 24 hodin denně, se lépe stoná i uzdravuje. Oddělení jsme navíc ve spolupráci se školou a školkou při nemocnici „otevřeli veřejnosti“, takže k nám přicházejí i děti zdravé podívat se, jak vypadá moderní nemocnice a zbavit se případného strachu z lékařského prostředí.

 

2) Na Vašich webových stránkách jsem se dočetla o příznivém vlivu pěkného prostředí na rekonvalescenci a léčbu dětí, jak jste tuto skutečnost zohlednili při rekonstrukci oddělení?

 

V pediatrii jsem začínal v 80. letech. Tehdy trávily děti v nemocnici v průměru 2-3 týdny, a až na výjimky bez doprovodu maminky nebo jiného člena rodiny. Byly prakticky zcela izolovány od svého známého prostředí i nejbližších osob. To přinášelo pochopitelně nepříznivé následky na jejich psychiku a také s nemocí se potýkaly déle. Zásadním naším přáním proto bylo, aby na novém oddělení mohlo mít každé dítě u sebe doprovod. V současné době je již více než polovina dětí hospitalizována s doprovodem, přibývá tatínků ale taky třeba babiček. Prakticky každé dítě, mladší 6 let, má u sebe doprovod, někdy této možnosti využívají i děti starší. Naše kapacita v tomhle ohledu plně vyhovuje a stává se, že se na nás obracejí rodiče z okolních okresů, když v jejich nemocnici pro ně místo nemají. Ošetřovací doba se navíc dramaticky zkrátila, je nyní v průměru kratší, než 3 dny. Moje filosofie vždy byla a bude, že dítě má být – pokud to jde- doma. A jen tehdy, kdy to není možné, má ležet v nemocnici. Děti mají ležet na oddělení s jinými dětmi- nikoliv mezi dospělými- a pozornost je třeba věnovat také hře a jiným činnostem, které odvedou pozornost od nemoci samé.

 

3) Na čem jste museli šetřit a co byste ještě rádi realizovali, pokud byste získali nějaké finanční prostředky?

 

Při dokončování oddělení a jeho vybavování jsme byli nuceni obrátit se na sponzory- jak z řad firem, tak i soukromých osob. Bylo pro nás velkým zadostiučiněním, že nám téměř všichni oslovení vyšli vstříc- byť jen malou částkou nebo věcným darem- a že i dnes se najdou lidé, kteří sami nabídnou pomoc. Přesto se nám nepodařilo vybudovat malé hřiště s lavičkami a stinným loubím před oddělením, kde by mohly trávit čas především ty děti, které čekají na výsledky vyšetření nebo které přišly na návštěvu za svými blízkými. Projekt už je zpracován- podíleli se na něm odborníci na zahradní architekturu- začínáme s jeho realizací, ale její průběh bude závislý na přízni sponzorů.

 

4) Jak mohou zájemci nejlépe pomoci Vašemu oddělení?

 

Každého, kdo nám nějak přispěje, vítáme. Pomoci může jakákoliv finanční částka- penízky se poskládají, korunka ke korunce, a nakonec za ně pořídíme třeba i drahé přístroje nebo vybavení, na které by jediný sponzor nestačil. Přínosem jsou ale i věcné dary- například zachovalé hračky, knížky, DVD nebo drobná elektronika. Odmítat musíme ale plyšáky- z hygienických důvodů do nemocnice nepatří.

 

5) Jaké jsou ohlasy ze strany dětí a rodičů?

 

Ohlasy jsou jednoznačně kladné. Místní si už na vysoký standard oddělení většinou zvykli. Někteří ještě pamatují staré dětské oddělení, kde byly poměry velice stísněné a vnímají ohromný rozdíl. Největší údiv však vyjadřují rodiče a děti z jiných regionů – především z velkých měst. Jejich zkušenosti s klinikami nebývají vždy dobré a žasnou nad tím, že lze k rodinám přistupovat vlídněji a s větším pochopením.

 

6) Setkáváte se v otázce sponzorství se vstřícností, nebo spíše s nezájmem okolí?

 

Musím opakovat, že vstřícnost zdejších lidí je mimořádná. Rozhodně nepatří zdejší kraj k nejbohatším z hlediska příjmů a mezd, ale jistě patří k nejštědřejším díky velkorysosti a altruizmu svých obyvatel. I zde mohu srovnávat s jinými regiony a řada kolegů primářů žasne, co všechno jsme schopni z darů a sponzorských příspěvků pořídit. Myslím, že je správné, když lidé podporují svůj region, zvláště region dosti odlehlý a skromný, jako je ten náš.

 

Otázky týkající se motosportu

 

1) Byl jste se někdy osobně podívat na nějakých závodech do vrchu?

 

Na automobilové závody do vrchu se nepamatuji. Jako kluk jsem ale chodil rád na motocyklové závody do vrchu v Praze na Mariánce. Dnes už je ta stráň zastavěná moderními domy, ale dříve se tam konala oblíbená klání. Ačkoliv nebyla celá trať nijak dlouhá, vyjet v blátivé stopě až nahoru dokázal jen málokterý jezdec.

 

2) Jsou auta Vašim koníčkem, nebo spíše nutností? Čemu se rád věnujete ve volném čase?

 

Rozhodně spíš nutností. Koníčkem je pro mne kolo, autem jedu, jen když to jinak nejde. Už řadu let mne děsilo a děsí, jak někteří řidiči v autech jezdí a kolik zdravých lidí na našich silnicích umírá. Zdá se mi ale, že se to v posledních letech přece jen začíná lepšit. Bohužel, jde to pomalu a pořád mívám na silnici pocit, že část řidičů si přeje zabít sebe nebo někoho druhého. Snažím se mít vždy na pozoru a předvídat nebezpečné situace, které mohou nastat. Nemám problém s tím zpomalit nebo nechat spěchajícího řidiče předjet přes plnou čáru, abych se vyhnul karambolu. S věkem jezdím stále pomaleji a přesto nemám pocit, že něco nestihnu. Chci dojet zdravý a bez roztřesených kolen.

 

3) Máte nějakou oblíbenou značku automobilů?

 

Ani ne. Vystřídal jsem značky Škoda 120, Wartburg 403, Renault 19 a nyní mám Nissan almera. Všechna auta sloužila poctivě, dalo by se říci „do roztrhání těla“. Nešlo mi o to, jak je auto rychlé, ale jestli je pohodlné a pobere náklad, který potřebuji přemístit. U posledního oceňuji především jeho spolehlivost a dobrý výhled z místa řidiče.

 

4) Co Vám říkají značky jako je Lancia, nebo Alfa Romeo?

 

Přepokládám, že jde o italské značky, ale netuším, jestli to znamená, že se opravdu vyrábějí v Itálii. Alfa Romeo je už svým jménem kultovní vůz a líbí se mi, ale nikdy jsem s ním nejel.

 

5) Jak se díváte na závody do vrchu z pohledu lékaře?

 

Předpokládám, že závodí střízliví a ostřílení borci na předem vymezené trati. S tím nemám problém. Vadí mi, když se o něco podobného pokoušejí za běžného provozu mezi nic netušícími účastníky šílenci, o jejichž střízlivosti a chladné hlavě lze s úspěchem pochybovat. Přece jen si dovolím závěrem jedno přání či spíše sen. Aby se občané této země naučili poskytovat první pomoc, aby ovládali umělé dýchání a srdeční masáž. Dnes umí poskytnout první pomoc nejvýše jeden člověk z deseti. Často jsou to navíc profesionálové jako hasiči, záchranáři, zdravotníci. Laici ale většinou jen přihlížejí v obavě, „aby něco nepokazili“. Jenže takový nesmyslně opatrný či lhostejný člověk nepomůže a řada lidí umírá ať už doma nebo na silnicích zcela zbytečně. Záchranka nemůže být všude včas, protože jde často o minuty. Přitom poskytnout účinnou první pomoc není nijak těžké, je ale třeba vědět, jak na to. Na našem oddělení jsme před 2 roky otevřeli kurzy první pomoci s nácvikem resuscitace na modelech. Nejdříve to bylo určeno především rodičům, kteří se chystali na příchod potomka, dnes se ale může přihlásit každý. Pro zájemce uvádím internetovou adresu ( https://ou-nem.cz/news/kur_res.pdf ), kurzy se konají každou středu odpoledne. Až bude umět resuscitovat 9 z 10 lidí, budu si připadat na světě o hodně bezpečněji.

                                                                                                                                                                  Mudr. Luděk Ryba pro MMotorsport

                                                                                                                       za MMotorsport Eliška Čapková, Kamila Macháčková a Miroslav Matějka