... Davida Dědka

 

1.Davide,jelikož jsi pro většinu z nás tak trošku neznámou,představ se nám trochu.

 

Je to cca 37 let co jsem byl donucen spatřit světlo tohoto  světa. Od doby kdy se začalo učení  dělit na část teoretickou a praktickou, bylo hned jasné, že část teoretická není nic  pro mě. A tak se taky dělo. Škola hrou, s naším velkým učencem nezbývalo než souhlasit.

Od dětství  množství koníčků hlavně sportovního zaměření . Od doby kdy jsem uměl vzít něco do ruky jsem byl veden  dědou k letecké modelařině  což byla kombinace zdokonalování se v oblasti manuelní zručnosti , trpělivosti a zároveň i sportovních výkonů a samozřejmě tolik již pro mě důležitého závodění. Několik titulů, tenkrát MČSSR bylo do budoucna velkou a asi celoživotní motivací. Pokračoval jsem plaváním v RH Brno, atletikou ve Zbrojovce  a na poměrně dlouhou dobu se pro mě stala téměř vším silniční i dráhová cyklistika v mateřském oddílu Favorit Brno. Ze zdravotních důvodů jsem byl nucen skončit  s vrcholovým sportem a do Dukly Praha jsem už nastoupil jako mechanik. Nebýt v závodním prostředí a partě kamarádů by mě prostě chybělo. Po návratu do Brna a stále se zhoršujícím zdravotním stavem jsem neměl na vybranou a se sportem jsem byl nucen skončit úplně a to na zhruba na  5 let z toho poslední 2 roky v invalidním důchodu.. Doslova zázrakem zdravotní potíže  téměř odezněli.

Po té už to šlo jen podle grafu, první auto, druhé auto řekl bych životní mezník,,Ala Romeo GTV 2000, svatba s mojí dlouholetou partnerku Šárkou, první dítě Tereza,třetí auto AR Giulietta, čtvrté auto Alfeta GTV 2000, druhé dítě Eliška, první AR 75 …… .

Díky zlepšení zdravotního stavu se zdálo být zase závodění  reálným.  Záliba ve sportu  mohla pokračovat, sport a závodění se mě stalo jedním ze smyslů života . Závoděním je u nás postižená celá rodina  a vzájemně se v našich aktivitách podporujeme . Každý v úplně jiném sportovím odvětví, ale o to je to u nás pestřejší ,  Jediný velkým problém je skloubit společnou účast na závodech a jiných akcích v rámci rodiných sportovních  aktivit. Volné víkendy prakticky neexistují.

Automobilovému závodění a založení vlastního závodního teamu předcházelo  pár let oprav a renovací  automobilů a to hlavně Italské značky Alfa Romeo která se stala doslova srdcovou záležitostí. Dalo by se říct, že je to momentálně  18 let s životní partnerkou, manželkou Šárkou  a 15 let s Alfou Romeo. Prostě když mám něco rád tak se s tím nerad loučím.

K závodění jsem se dostal přes několik kamarádů a možnost účasti ve vytrvalostních závodech  na okruzích  seriálu Le  Brno, Le Most atd. První závody jsem absolvoval shodou okolností s vozem AR 75 v teamu Alfaracing  Marcela Redla . S timto teamem jsem absolvoval několik těchto vytrvalostních závodů. V teamu BENROTOR jsem si sezonu  vyzkoušel  s Mazdou RX7  s rotačním motorem Wankel,což byla velice zajímavá zkušenost.

Po sezoně 2005 uzrál čas pro stavbu vlastního vozu a založení vlastního teamu. O fungování vlastního teamu jsem měl vcelku jasné představy. Díky výrobním a technologickým možnostem naší  firmy a příchodem spolehlivého a obětavého mechanika Martina a několika nadšenců bylo možné začít úpravy a stavbu vozu začít realizovat. O tom co postavit nebylo pochyb. V té době velice dostupná Alfa 75 3,0V6 měla velice dobré předpoklady pro oruhové závodění už v sériové variantě  motorizace  i celkové koncepce vozu. S tímto vozem a několika stupni úprav jsme vcelku úspěšně absolvovali tři sezony vytrvalostních  závodů Le … . Během této doby jsme nasbírali množství  zkušeností  jak s okruhovým závoděním tak vývojem, úpravami vozu a výrobou specielních dílů pro motosport.

Po sezoně 2010 došlo k zásadnímu rozhodnutí, odstupujeme  pro sezonu 2011 z okruhových vytrvalostních závodů. Náhradou  měla být účast v několika různých seriálech vrchařských závodů.

Vytrvalostní závody jsou pro mě a vždy byly stejně jako Alfy srdcovou záležitostí. Vytrvalostní závody jsou kouzelné z mnoha důvodů. Fantastická atmosféra od ranního probuzení před startem,napětí u startu a během celého závodu , jízda v noci kdy je pilot ve voze neskutečně sám a soustředěný  až po odmávnutí v cíli závodu (když se to zadaží). Při těchto závodech je prostě třeba absolutní souhra celého teamu a to je na tom to fantastické. Od dětských let kdy jsem poprvé shlédl kultovní film Le Mans  se Steve McQueenem  jsem věděl, že bych přesně tohle bych jednou rád zkusil, nebo se do Le Mans  aspoň podíval jako divák. Obojí se tak trošku několikrát splnilo. Zúčastnit se jako pilot v 24 hodinovce v Le Mans bude asi problém, ale někde jinde bych si to rozhodně rád vyzkoušel.

V roce 2011 jsme  začali nasbírané zkušenosti ze závodění    zúročovat v nově otevřeném autoservisu  který se spolu s motosportem stal další  firemní  aktivitou.

 

2.Jak by jsi zhodnotil loňskou sezonu?

 

Letošní sezona byla pro náš team i pro mě samotného tak trošku vstup  do nového prostředí a úplně jiného typu závodění. Ve vytrvalostních závodech je přece jenom trošku více času na to dostat se do toho správného závodního rytmu i když je pravda že i vytrvalostní závody jsou vlastně sprintem na 6 a více hodin .

Do kopců jsem se opřel ostatně jako do všeho a na plno. Nastavení vozu bylo bez sebemenších úprav z loňských okruhů a na prvních závodech jsme řešili hlavně nastavení podvozku a hlavně brzd.  Začali jsme seriálem závodů Šíma sprint a absolvovali jsme většinu závodů seriálu Berg Cup.

Celou sezonu jsem se učil poznávat tratě a hledal možnosti a hranice vozu na kopcových tratích. Většina diváků a kolem jdoucích možná řekne , že to bylo letos dost za hranicemi mých ivozu. Nerad prohrávám a rád dělám věci na hranici možností , zároveň mám rád kontrolu nad věcmi které dělám . I přes množství drobných, nebo větších kontaktů se svodidly jsem s chováním vozu spokojen. Výkonově  na tom motor  letos nebyl nejlépe v porovnání s konkurencí, na rovných rychlých úsecích jsem věděl, že dost ztrácím, tak jsem to doháněl na místech kde jsem prostě zatnul zuby a přišlápl pro jistotu levou nohu pravou, většinou to vyšlo a těch pár šrámů jsou zkušenosti. Přes to si nemyslím, že bych bezhlavě riskoval.

Abych tu loňskou sezonu definitivně  uzavřel.  Při závodění se řídím moudrem Maria Andrettiho  .,pocit, že máš vůz pod kontrolou znamená, že jedeš pomalu,, funguje to.

 

3.Popiš nám trochu svůj závodní vůz,víme že se jedná o třílitrovou alfu 75 s atmosférickým motorem do V .

 

Vůz s poháněnou zadní nápravou motor v předu a spojka, převodovka, diferenciál před zadní nápravou. Váhové rozložení 50/50

Motor

2995 ccm V6 výkon 220 k

Převodovka

AR se samosvorným diferenciálem ZF (svornost 48%) s chladičem oleje, stálý převod 4,3:1 , nebo 4,1:1 , spojka SACHS racing keramická jednolamelová

Brzdy

Bez posilovače s regulací brzdného účinku vahadlem mezi hlavními brzdovými válci P a Z brdy + regulátor tlaku na Z brzdy v kabině pilota.

Přední: závodní plovoucí vnitřně chlazené AP racing, pr 295 x 32 mm , brzdiče AP racing 4 píst

Zadní: závodní plovoucí vnitřně chlazené Brembo racing pr 280 x 28 mm s upravenými brzdiči Mazda RX7 4 píst

Brzdové obložení: EBC

Podvozek

Komplet RSR Racing , Přední stabilizátor 32 mm RSRacing , Zadní 24 mm

Karoserie

- s ochranným rámem dle specifikací FIA okna z PC , mimo předního

Řízení

AR bez posilovače.

 

4.Není to tak dávno co jste spolu s Mirkem domluvili spolupráci a přesun Tvého týmu pod naše křídla.Co vás k tomu vedlo?

 

Ano, je to pravda. O spolupráci jsme se už nějakou dobu bavili , ve správný čas na správném místě jsme se na spolupráci definitivně dohodli.

Při loňských závodech jsme společně trávili spoustu času a myslím, že z pohledu nezávislého diváka působení našich teamů  mohlo být vnímáno jako povedená vzájemná symbioza spřátelených týmů a jejich osazenstva s podobnou životní filozofií.

Hlavním důvodem spojení  je možnost společnými silami řešit a organizovat věci které bychom jednotlivě  organizovali  problematicky, nebo v našem případě vůbec. Věřím, že bude tato spolupráce oboustranně  výhodná a má velkou šanci na dlouhodobou spolupráci.

Důvod proč pod křídla MMotosport ?  Důvodů je hned několik.

-  Mirka si vážím za to co dělá, jak to dělá a jakými lidmi se obklopuje, navíc ho vnímám jako člověka s podobným životním názorem.

-   možnost společného vystupování na různých společenských, firemních a sportovních akcích

-  společná organizace  různých sportovních podniků a akcí pořádané MMotorsport , nebo opačně .

 

5.Jaké je Tvé nejoblíbenější pití a jídlo?

 

Rád jím i vařím a samozřejmě  doma voní hlavně Italské speciality .  Miluje je celá rodina .

 

6.Jsi alfista,to je v pořádku,ale zeptám se,co říkáš Lanciím?Neláká Tě mít závodní auto této značky?

 

Alfa Romeo je pro mě osobní a srdcová záležitost, ale jinak žádnou značku ze země zaslíbené nezavrhuji, všechny mají obdivu hodnu sportovní historii včetně značky Lancia . Láká, neláká, není možné mít všechno , samozřejmě mít v garáži Mirkovu Integrálku, nebo  Stratos  by byla samozřejmě radost.    

 

7.Kdyby si musel a nešlo by jinak,tak který NeItalský vůz by jsi chtěl mít na závody?

 

Když se na to podívám pouze z pohledu závodů  (kopců, nebo okruhů) tak vlastně cokoli s pohonem zadní nápravy. Jediný ústupek bych bez mrknutí  udělal u 155ky DTM. Naopak na nějakou tu soutěž bych neodmítl již zmíněnou Integrálku.

 

8.Prozradíš nám své plány v motoristickém zákulisí do příští sezóny?

 

Momentálně je v Ořechově rozbité auto ve stavu rozsáhlé přestavby  na poslední závodní model 75ky a to 75 IMSA . Pracuje se na přestavbě karoserie ,podvozku. Do vozu přijde nová motorizace , ale u atmosférického motoru V 6 , 3,0 zůstáváme . Změny budou i na převodovce a spojce z důvodu navýšení výkonu.

Rád bych absolvoval celý seriál Bergcup , předváděl pěkné sportovní výkony a bavil diváky kteří si to zaslouží.

V rámci okruhů uvažuji o účasti na jednom z dílu seriálu vytrvalostních závodů  v teamu BENROTARY s Mazdou RX7 s přeplňovaným dvourotorem. Chystá se na Slovakiaringu 16ti hodinovka a ta mě láká.

Všechno se odvíjí samozřejmě od zdravotního stavu,financí a časových možností.

 

9.Jsou lepší okruhy,nebo závody do vrchu?Resp.řekni nám plusy a mínusy okruhů a to samé u vrchů

 

Myslím, že na to co je lepší není jednoznačná odpověď. Jednoznačně můžu říct pouze to, že nejlepší je obojí kombinovat . Zkušenosti z okruhů se rozhodně hodí na kopcích a naopak.

Na rychlých kopcových tratích se hodí čistá rychlá stopa používaná na okruzích kterou se závodník bez velkého rizika jinde nenaučí, naopak na kopcích je fantastický start a jízda na doraz hned od začátku .

Na okruzích si závodník užívá vzájemné souboje  s ostatními , musí bedlivě sledovat co se děje kolem . Na kopcích vzájemné souboje na nárazníku soupeře plnohodnotně nahrazují svodidla a bezprostřední kontakt s okolním prostředím vytvářející koridor  chyby nedpouštějící.

Největší rozdíl je asi nepoměrně větší finanční náročnost  okruhového závodění.  Jednu 12ti hodinovku na  okruhu bych přirovnal  finančně minimálně  k jedné sezoně  kopců.   To asi mluví za vše.

 

10.Co by jsi chtěl sdělit tak trochu hustému týmu,do kterého jsi byl vtažen?

 

Vtažen je myslím silné slovo. Na trati soupeři, jinak věřím v maximální oboustrannou  spolupráci na kterou se těším.

Davide, za krásný rozohovor Ti děkujeme a přejeme Ti v našem týmu jen to nejlepší, nejkrásnější a nejrychlejší, Štefan Maxx